Šifra se skrývá v poznámkách. Každá z nich obsahuje tři relevantní informace: V tučně vypsaném úvodu poznámky je skryto římské číslo vyjádřené písmeny 'x', 'v' a 'i'. Ve zbytku textu je pak vždy zmíněno další nezávislé číslo zapsané slovy. Poslední relevantní informací je pravdivost poznámky: některé popisují skutečnost, jiné jsou zcela smyšlené.

Prvním krokem je, v souladu s nápovědou v posledním odstavci textu, vybrat ty poznámky, které jsou smyšlené. Rozhodující je pouze obsah samotné poznámky, nikoli část vlastního textu povídky, který má poznámka vysvětlovat (ten je smyšlený prakticky vždy).

Druhým krokem je seřadit tyto poznámky podle čísel uvedených slovy.

Posledním krokem je vzít římská čísla z tučné části a přiřadit jim písmena. Použije se standardní abeceda o 26 znacích. Bylo by asi estetičtější, kdyby byla použita taková abeceda, jakou používali staří Ŕímané, tedy zřejmě 23 písmen (bez J, U, W) nebo dokonce starší varianta s 21 (bez Y, Z), ale to by vyžadovalo dodatečné vysvětlování. Bylo by také hezčí, kdyby se mi podařilo tučné části vyrobit tak, aby neobsahovaly další písmena římské číselné soustavy, ale podmínka na absenci L, C, D a M by byla příliš restriktivní. Už tahkle bylo vymýšlení slov plných iksů pěkně nepříjemným problémem.

Dále následuje seznam nepravdivých poznámek s případnými vysvětlujícími komentáři, řazených podle řešení šifry.

Buxis n. Ludi B. [XII = L], slavnost inspirovaná brundisijskými Hrami. Koná se v Římě a vítěz údajně dostane jako trofej mozek jednoho z poražených.
'Buxis' je pochopitelně Bedna.

Šamuel Morsius [I = A], vojevůdce hebrejský, prý posílal v době války iudaejské zprávy z obležené Massady pomocí světel, jejichž svícení umně přerušoval zástěnami. Každé písmeno bylo představováno posloupností až čtyř záblesků, přičemž každý mohl být krátký nebo dlouhý. Kupříkladu písmeno alef bylo vysíláno jako krátký záblesk následovaný dlouhým.
Kromě toho, že je to nesmysl, se jedná o primitivní narážku na Samuela Morse.

Sextus Vancius [XVI = P] byl majitel faktorie na obléhací stroje, která byla později přestavěna na pětilodní basiliku.
Vancius zde zastupuje Friedricha Wanniecka, po kterém je pojmenována Vaňkovka.

C. Bralius Rex [IX = I], též Braliorix, byl slepý druid z Lutetie, který se nesmířil s tím, že kvůli své vadě nemůže číst a psát, a tak vytesával písmena do menhirů plasticky, aby byla čitelná hmatem. Časem seznal, že je čtení snažší, abstrahují-li se jednotlivé znaky do skupin bodů rozmístěných na šesti pozicích.
Zcela průhledný odkaz na Braillovo písmo.

Texty s popisem praxe [XIX = S] římského válečnictví uvádějí, že anas byl za dob republiky symbol římské legie ve tvaru kachny; voják nesoucí tento symbol se nazýval anatifer a zastával v rámci legie čestné místo. V legii bylo obvykle sedm anatiferů.
Historická insignie, na kterou se zde naráží, není samozřejmě kachna (latinsky 'anas'), ale aquila, tj. orel. Nosič orla se nazýval aquilifer, a nebylo jich v legii sedm, ale nejspíš jediný.

Lex ad expellendo heliistas [XXII = V], zákon z dob Sullovy diktatury, nařizuje vyhnání všech heliistů z Italie. Heliisté byli uctívači slunce, kteří z pozadí politiky připravovali udělení římského občanství obyvatelům všech tehdejších osmi provincií, aby tak umožnili jejich přistěhování do Italie a zničení staré římské kultury a tradičního náboženství, které chtěli nahradit egyptským kultem. Aspoň tak se to tvrdí.
Heliisté reprezentují 'sluníčkáře'. I když žádný takový kult za Sullovy diktatury neexistoval, rozšiřování římského občanství bylo skutečně v oné době politickým tématem. Jednalo se ale o udílení občanství obyvatelům italských měst, majících tehdy stále oficiální status římských spojenců. Obyvatelé provincií se dočkali až o tři staletí později za vlády Caracallovy.

Dle indexu měst [IX = I] Apulie pochází jméno vsi Mutantium od častých vlastnických změn tamní půdy. Ves se nachází asi deset mil jižně od Brundisia.
Odkaz na obec Měnín, po níž je zřejmě pojmenována Měnínská brána. 'Mutare' = 'měnit'.

Dle arxivu dokumentů [XIV = N] vypálil ves Populium Hannibal, když vtrhl do Italie v roce pětistém třicátém sedmém ab urbe condita. Muže nechal všechny povraždit, ženy a děti odvést do otroctví.
Obec symbolizuje Lidice (a Via Populia potažmo Lidickou třídu), jméno vymyšleno podle 'populus' = 'lid'. Hannibal je zde obviňován neprávem.

Dionysius Gallicus [III = C], taktéž Dionysios z Nemausu, proslul svými prý až sedmi sty spisy o jazyce a historii kmene Boiů.
Dionysius je ve skutečnosti francouzský bohemista Ernest Denis. Nemausus je dnešní Nîmes, kde se Denis narodil, a samotné jméno Denis skutečně vzniklo z řeckého jména Dionysios. Sedm set spisů je ovšem čistá fabulace.

Katakomby s. Calixta [IX = I] patří k oblíbeným cílům poutníků uvíznuvších v zácpách při neustálých opravách dlažby na Appiově cestě. Často se též řada pocestných zastavuje občerstvit v taverně uprostřed lesů, v místě od doby porážky Spartakova povstání zvaném Šest tisíc křížů.
Via Appia skutečně spojuje Řím a Brundisium a Calixtovy katakomby v její blízkosti skutečně existují, ale sem se dostaly čistě zásluhou toho, že ve svém názvu mají ve správném pořadí I a X. Šest tisíc křížů naráží na jedné straně na známý motorest (kde je ale těch křížů o poznání méně), na druhé straně pak na Crassovo řešení problému se zajatými otroky po Spartacově porážce. Kříže tehdy lemovaly Appiovu silnici v úseku mezi Římem a Capuí. Na rozdíl od dálnice D1 ovšem není známo, že by na Via Appia vznikaly časté zácpy, či že by často docházelo k opravám jejího povrchu.

Crux flexa [XX = T] nebo též řecky gnómon je půlkruh k měření úhlů a vzdáleností, původně vynález Archimédův. U nejpodrobnějších gnómonů byl přímý úhel rozdělen na deset tisíc dílů.
Gnómon je ve skutečnosti tyč vrhající stín, součást slunečních hodin. Nemá tvar půkruhu, není rozdělen na deset tisíc dílů, nevynalezl ho Archimédes a už vůbec se mu neříká crux flexa (doslova 'ohnutý kříž'). Ale člověk do šifry ty ixy nějak dostat musí.

Řešením šifry je tedy LAPIS VINCIT, tj. 'kámen' (v kontextu lépe 'Balvan') 'vítězí'.

Když už máme okomentované nepravdivé poznámky, sluší se okomentovat i další narážky, odkazy a jinotaje, které se v textu vyskytují.

Appius Claudius Caecus a písmeno Z (pozn. ii): Když Římané přejímali písmo od Etrusků, písmeno Z obývalo sedmou pozici mezi F a H, stejně jako v tehdejší řecké abecedě (F odpovídalo písmenu zvanému v pozdějších dobách digamma a vyjadřujícímu hlásku /w/, když tato hláska zmizela ze všech řeckých dialektů, písmeno ji následovalo). Římané ovšem pro Z neměli použití a z abecedy ho vyřadili, a za původce této změny je skutečně považován Appius Claudius, zastávající úřad censora na přelomu čtvrtého a třetího století př.n.l. Pozici písmene Z později obsadilo G, které snad stvořil jistý Spurius Carvilius Ruga úpravou písmene C. Existují ovšem teorie, že G vzniklo přímo ze Z, tyto teorie jsou však minoritní.

Vomitus a Auroris (část I.): Jedná se samozřejmě o Svratku a Svitavu, v prvním případě je potřeba aplikovat nestandardním způsobem spodobu znělosti.

Donétés Maximus (část I.): Nebylo možno si odpustit odkaz na kvalifikační šifru, kterou jsme v Balvanu vyřešili nejrychleji ze všech. Byl to pohříchu náš jediný úspěch v tomto ročníku. Přepis η pomocí 'é' místo 'i' odpovídá konvencím pro starou řečtinu.

'Romanes eunt domus' (část I.): viz Circus Volans Montis Pythonis.

Použití slova 'nota' pro označení šifry (část II.): Krom toho, že napovídá, že závěrečnou šifru je třeba hledat mezi poznámkami, vychází toto užití z původního Suetoniova popisu Caesarovy šifry. Extant et ad Ciceronem, item ad familiares domesticis de rebus, in quibus, si qua occultius perferenda erant, per notas scripsit, id est sic structo litterarum ordine, ut nullum verbum effici posset: quae si qui investigare et persequi velit, quartam elementorum litteram, id est D pro A et perinde reliquas commutet.

Vexillum, anas, pugio a pyramidové texty (část III.): TJ Balvan tradičně na šifrovací hry nosí neužitečné předměty sloužící účelům kultovním a symbolickým. Prvním takovým předmětem byla hustilka, již dávno ztracená, další relikvie se však zachovaly: vlajka vytvořená pro desátý ročník Tmou, vystřelovací nůž na rozříznutí startovní obálky, Korán s překladem do angličtiny (ze kterého je občas předčítáno v čase zákysu) a v poslední době i gumová kachna určená pro psy, schopná vydávat přirozeně kachní zvukový efekt.

Glycorrhiza salis ammoniaci (část III.): Salmiaková lékořice, tradiční severská pochoutka.

Forum Suianum (část III.): Šujanovo náměstí.

Skalní chrám a Hortus Novus (část V.): Petrov (s využitím 'petra' = 'skála') a Nové sady.

Ptačí idol nedaleko Sillingriova fora (části V. a VI.): Socha čápa na rohu Pekařské a Anenské, odstraněná v roce 2016. Kdysi tam byla šifra.

Amfora vs. krátér (část VI.): V reálném světě stojí na Mendlově náměstí měděný kotel, který byl ovšem v šifře nazván sudem.

Brundisijské pamětihodnosti od Diodóra Sicilského (část VIII.): Ve skutečnosti nic takového Diodóros nenapsal. 'Pamětihodnosti' byly v reálném světě mobil.

Taverna na Foru Libertatis (část IX.): Šlo o MacDonald. Zmíněné dva asy za pšeničnou kaši (nebo i za hamburger) by asi byly příliš vysokou cenou v době republiky, kdy as byl fakticky kus bronzu vážící římskou libru (341 g). Císařské asy byly menší a méně hodnotné.

Rotella (část X.): Úvodní kolečko pro rozptýlení týmů po startu, obvyklé na Bedně.

Ciquarex (část X.): Cicvárek Ivo.

Centurion Rubius (část X.): Maršál Malinovskij. 'Malina' = 'rubus'.

Germánská báseň (část XI.): Jedná se o Koleno (Das Knie) od Christiana Morgensterna. Překlad do staré germánštiny je amatérský, ale protože je tento jazyk znám pouze ze srovnávacích rekonstrukcí, žádný kritik si nemůže být úplně jistý, že je to špatně. Pravopis je mírně upraven proti standardu, kupříkladu nosovky 'ą', 'į' jsou zapsány 'an', 'in'.

Circulatorium (část XIII.): Koliště. Sice tento název pochází pravděpodobněji od hradby z kůlu než od cirkulace, ale Circulatorium zní dobře.

Anseriae (část XIII.): Husovice ('anser' = 'husa').

Chybné řešení Victoria (část XIII.): Jednalo se o páté stanoviště 13. ročníku Tmou.

Insula Cacovia (část XIII.): Cacovický ostrov.

Fasces (část XIII.): Již mnoho let míváme s sebou francouzskou hůl, pro případ, že někoho začne bolet koleno. Na holi bývá při přesunech namotána karimatka, a tato sestava svým vzhledem připomíná římské svazky prutů s vetnutou sekyrou.

Sciurorum (mapa): Veveří (od 'sciurus' = 'veverka').

Ludus Mons (mapa): Spiel Berg.

Scopus (mapa): Cejl ('scopus' = 'cíl', původně z řečtiny).

Culicium (mapa): Komárov ('culex' = 'komár'). Tvar CVLICIVM je zajímavý tím, že se v něm vyskytují pouze písmena s číselnou hodnotou v římské číselné soustavě, a měl jsem co dělat, abych odolal pokušení učinit z toho šifru. Pro takovou šifru existuje historický precedent ve formě následující kuriozity: V roce 1764 v sedmihradské vsi Madéfalva povraždila rakouská armáda několik set vzbouřenců z řad Sikulů, tj. karpatských Maďarů. Tato událost vešla ve známost pod latinským názvem SICVLICIDIVM. Vynecháme-li počáteční S, dá součet ostatních písmen, počítaných jako římské číslice, dohromady letopočet 1764.